Na Ceste Brno

Jak se prostitutka dostane do rodokmenu Krista? Jak nám její odvaha může být inspirací pro chvíle, kdy není vše OK. Jozue 2:1-24 Jozue, syn Nunův, pak ze Šitimu tajně vyslal dva muže na výzvědy se slovy: „Jděte prohlédnout tu zem, a zvláště Jericho.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné nevěstky jménem Rachab, kde přespali. Králi Jericha se doneslo: „Dnes večer sem přišli nějací Izraelci, aby proslídili zem.“ Jerišský král proto vzkázal Rachab: „Vydej ty muže, co k tobě přišli, ty, co vstoupili k tobě do domu! Přišli proslídit celou zem!“ Ta žena ale oba muže odvedla a ukryla. Proto odpověděla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale nevím odkud. Odešli, když se za soumraku měla zavírat brána. Kam se vydali, nevím. Běžte rychle za nimi, ať je doženete!“ (Rachab ale špehy odvedla na střechu a schovala je pod snopky lnu, které tam měla rozložené.) Pronásledovatelé tedy vyrazili za nimi směrem k Jordánu, kde jsou brody. Jakmile opustili město, brána se ihned zavřela. Zvědové ještě ani neulehli, když k nim na střechu vys

Velice známý příběh o Davidovi a Batšebě má i dnes co říct každému z nás... Pokud naše selhání neřešíme, tak většinou přijde něco horšího... Nikdy si nemůže být na 100% jistí tím, že nám se něco takového jako Davidovi nemůže stát. proto se nedívejme na ty, kteří selžou z patra Pokud se nám dějí těžké věci, tak se zastavme Proveďme jarní úklid i v koutech našich duší a skutků, kde už se dlouho hromadí prach a my jsem si na to zvykli 2 Samuel 11:1-17,26-27 Na jaře, když králové vyrážejí do boje, poslal David Joába, aby se svými vojáky a s celým Izraelem rozdrtil Amonce. Oblehli tedy Rabu, ale David zůstal v Jeruzalémě. Jednou pozdě odpoledne, když David vstal z lože a procházel se po střešní terase královského paláce, zahlédl ze střechy nějakou ženu, jak se koupe. Ta žena byla překrásná. David někoho poslal, ať zjistí, kdo to je. Dozvěděl se: „Je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Uriáše Chetejského.“ David si pro ni nechal poslat, a když k němu přišla, vyspal se s ní (právě se totiž očistila od svéh

Jak spolu souvisí modlitba a práce? Jsou to dvě strany jedné mince. A co nás o tom může naučit modlitba Páně? Bůh ví, co potřebujeme a proto se máme modlit - protože víme, že ví. Modlitba Páně je v množném čísle, abychom se při ní nedívali jen na sebe, ale uměli se i rozhlédnout a případně pomoci druhým. Matouš 6:5-13 Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění. Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám i dnes

Na co všechno nám může ukázat Údolní brána? To se dozvíme v dalším díle ze série kázání z knihy Nehemjáš. Ukazuje nejen na peklo a smrt, ale také na to, že smrt nemusí být tečkou, ale dvojtečkou a ukazuje na to, že tu na světě není dvojí vláda. Vládne tu Bůh a ten má věci ve své ruce. Neh 3:13 Údolní bránu opravoval Chanún a obyvatelé Zanóachu. Vystavěli ji a vsadili vrata se zámky a závorami; … Lukáš 16:19-31 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘ Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že

Je zajímavé, že někteří lidé se s Ježíšem v životě “setkají” a jiní ne. Přitom obě skupiny lidí někdy slyší o Bohu podobné informace… Co může některým lidem v poznání Ježíše bránit? David Vávra mluvil o příběhu z Lukášova evangelia, ve kterém měli dva Ježíšovi následovníci Ježíše přímo před sebou a přitom ho nepoznali. Co bránilo těmto lidem? Co může bránit nám v kontextu 21. století? Lukáš 24:13-33 Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od Jeruzaléma šedesát honů, a povídali si o všem, co se stalo. Zatímco si povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. Něco však bránilo jejich očím, aby ho poznali. Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“ Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návštěvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“ „O čem?“ zeptal se jich. „O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. Vrchní kněží a naši

Jaromír Jágr chce být v životě šťastný. Jako křesťané jsme hlavní krok života již udělali. Ale co od nás Bůh dál očekává? Čeká také, že budeme žít šťastné životy? A je opravdovým smyslem života služba druhým? A platí to jen pro křesťany anebo se jedná o obecné pravidlo? Více řekl František... 2 Petr 1:2-8 Milost vám a hojný pokoj skrze poznání Boha a Ježíše, našeho Pána. Všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali Toho, který nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti. Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí. Proto se ze všech sil snažte přidat ke své víře ušlechtilost, k ušlechtilosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti vytrvalost, k vytrvalosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Když v těchto věcech porostete, dojdete k poznání našeho Pána Ježíše Krista a to vám zabrání v nečinnosti a neplodnosti

Křesťanskou svobodu můžeme zažít jenom tehdy, když uvidíme, jakou hodnotu má Ježíš v našem životě ve srovnání se vším ostatním. Jan 10:10 “Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam odjinud, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Tomu hlídač otevírá a ovce slyší jeho hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je. Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.” Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Ježíš tedy opět řekl: “Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost. Otázky Nemáte o sobě příliš vysoké mínění? Projevuje se v

Kdo vlastně zabil Ježíše - kdo může za jeho smrt? Jidáš? Velekněží? Pilát? Anebo demonstranti? Matouš 27:3-5 Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. „Zhřešil jsem!“ zvolal. Zradil jsem nevinnou krev!“ „Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“ On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit. Matouš 27:6-8 Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ Dohodli se tedy, že za ně koupí Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. Proto se mu až dodnes říká Krvavé pole. Mt 27:15-25 Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho vězně. Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš. Když se sešly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ (Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.) Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic do či

Někdy máme období, kdy naše služba Bohu je rozprostřena od občerstvení po pouliční evangelium. Někdy je "jen" tím, že přijdu v neděli do shromáždění. Co s tím? Je to problém? Jak se na to dívá Bůh? A může nás inspirovat prorokyně Anna a kus špeku?? Poslechněte si kázání Kláry Helánové o další inspirativní ženě Bible. Lukáš 2:21-39 Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím. Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“ a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“ A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm. Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše. Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše

Je Bůh opravdu skutečný? A jsou způsoby, jak se o něm můžeme dozvědět tady na zemi? Kolem Ducha svatého se vedlo mnoho debat a bylo mnoho neshod a rozdělení mezi křesťany. Kdo to tedy je a proč je tady na zemi?? Duch svatý dává život a vede nás k v obnově našeho života. Otázky Budeme schopní rozšířit svůj pohled? Vytváříme prostor pro Ducha svatého? Počítáme se změnou? Gen 1:1-2 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Jan 3:1-8 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže dělat zázraky, které děláš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nena

Eiáš byl boží muž. V jeho životě se udály zázračné věci, ale přesto bojoval se strachem a obavami, i když viděl, jak Bůh jedná. Jak to máme my? Jak se u něj můžeme pro náš život inspirovat? A mohou nám k tomu pomoci i příběhy lidí, kteří žijí na okraji společnosti a kterým pomáhá služba Hooligans Church? Poslechněte si Mefa... 1 Královská 17:1-24 Eliáš Tišbejský, přistěhovalec z Gileádu, řekl Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, v těchto letech nebude rosa ani déšť – jedině na mé slovo.“ Potom dostal slovo Hospodinovo: „Odejdi odsud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. Z toho potoka budeš pít a havranům jsem přikázal, aby tě tam živili.“ Odešel tedy a zachoval se podle Hospodinova slova: šel a usadil se u potoka Kerít na protější straně Jordánu. Havrani mu ráno i večer nosili chléb a maso a z potoka pil. Po nějaké době ale potok vyschl, protože v zemi nepršelo. Tehdy dostal slovo Hospodinovo: „Vstaň, jdi do Sarepty Sidonské a zůstaň tam.

Ježíšův příběh je pro některé zajímavější, než pro ostatní. A někdy se můžeme ptát, proč něco udělal. To je případ tří příběhů před Velikonocemi, kdy byl ukřižován - vjezd do Jeruzaléma, vyhnání překupníků z chrámu a prokletí fíkovníku. Pojďme se na to podívat blíže... Ježíš, jako nový král, chce mít skutečný vliv na životy lidí, kteří ho chtějí následovat. Má moje víra skutečný dopad anebo je to jen něco duchovního? Neměníme smysl naší víry? Necháme se konfrontovat? Matouš 21:1-22 Král na oslu Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka: „Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku.“ Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici s osl

Co je naděje? Očekávání, že věci dopadnou dobře anebo že Bůh splní své sliby... Jakou naději máme my a jakou kolem sebe šíříme? Naděje je jak pro tento svět, tak i pro ty, kteří trpí. Bůh to s námi nevzdal... Zjevení 21:1-4 Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. Uviděl jsem svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. Uslyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť minulé věci pominuly.“

Nahrávka večeru chval se povedla, tak si můžete připomenout písně, které jsme společně zpívali... Po tebe túžim viac Jen ty jsi hoden Ať požehnán je Bůh How great is our God Kdo je tím Králem slávy Chci jít za Tebou Mou cestu v rukou máš Len Tebe a nie nám Resurrection day

Během historie se měnilo od přinášení živých obětí až po něco, co prožívám sám ve svém nitru. Uctívání Boha se týká našeho vnitřního života, který určuje náš směr a také našeho chování, které určuje naši vzdálenost od toho, co Ježíš učil. Vnitřní život je jako volant a naše chování jako plyn - u auta - životem se nedá "jet" bez jednoho z nich. Římanům 12:1 Když nám Bůh tak mnoha způsoby projevuje své milosrdenství, dejte mu i vy sami sebe plně k službám. Taková oběť je mu nejmilejší, tím ho nejlépe můžeme uctít. Lukáš 15:11-32 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění. Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. Nakon

Je naše postavení ve společnosti, náš původ, naše vzdělání to hlavní v perspektivě věčnosti? anebo je potřeba se zaměřit na něco jiného? Kde se bere naše spravedlnost před Bohem? Tak na to nám odpověděl apoštol Pavel v první části třetí kapitoly knihy do Filipis, kam se opět vracíme... Filipským 3:1-10 Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu. Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty zločince, dejte si pozor na ty řezníky! Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo. Vždyť právě já bych mohl spoléhat na tělo. Zdá-li se někomu, že může spoléhat na tělo, já bych mohl mnohem spíše: obřezán osmého dne, z rodu Izraelova, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů, co do Zákona farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, co do spravedlnosti Zákona jsem byl bez chyby. Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. A vůbec všechno poklá

Je tu další díl nepravidelného seriálu o inspirativních biblických ženách. Podíváme se na příběh o Abigail. Bude řeč o hněvu, zradě, ale i lásce a milosti. 1 Samuel 25:2-42 David svým mužům řekl: „Každý si připásejte meč.“ Všichni včetně Davida si tedy připásali meč a asi čtyři sta mužů vyrazilo za Davidem. Dvě stě jich zůstalo u zásob. Jeden z Nábalových mládenců mezitím řekl Nábalově ženě Abigail: „Víš, že David poslal z pouště k našemu pánovi posly s pozdravem, ale on jim vynadal? Ti muži na nás byli velmi hodní, chovali se k nám slušně a po celou dobu, kdy jsme s nimi byli na pastvinách, se nám vůbec nic neztratilo. Ve dne i v noci nás chránili jako hradba, celou tu dobu, kterou jsme s nimi strávili, když jsme pásli stáda. Rozmysli si teď dobře, co bys měla udělat, protože náš pán i celý jeho dům se řítí do neštěstí. Jenže je to takový ničema, že s ním není řeč.“ Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů a dvě stě hrud fíků a n

Problém vzniká, když se církev povede. Ježíš vytváří novou komunitu do které zve lidi, kteří by normálně neměli nic společného. Matouš 9:9-17 Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. Když pak Ježíš stoloval v jeho domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali s Ježíšem a jeho učedníky. Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s výběrčími daní a hříšníky?“ Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘ Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“ Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?" ptali se. Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou postit. Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň

Příběh oprav jednotlivých bran nám ukazuje na to, že na té "Boží stavbě" se nepracuje sólo, ale v týmu. Budování společenství je společné dílo. Rybná brána nám ukazuje na důležitost našeho osobního svědectví druhým lidem. Stará brána zase ukazuje na to, že nemusíme vždy to staré úplně opouštět a dělat jinak.  Nehemjáš 3:3-8 Rybnou bránu stavěli synové Senáovi. Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. Vedle nich opravoval Meremót, syn Urijáše, syna Kósova; vedle nich také  opravoval Mešulám, syn Berekjáše, syna Mešézabelova; vedle nich také  opravoval Baanův syn Sádok. Vedle nich opravovali Tekójští; jejich vznešení však nesklonili šíji k službě pro svého Pána. Starou bránu opravovali Paseachův syn Jójada a Besódjášův syn Mešulám.  Vyztužili ji trámy a vsadili vrata se zámky a závorami. Vedle nich opravoval Melatjáš Gibeónský a Jadón Meronótský, též muži z  Gibeónu a z Mispy, jež patří pod správu zaeufratského místodržitele. Vedle něho opravoval Charhajášův syn Uzíel, je

Bůh si vybral Davida podle jeho srdce a ne podle toho, jak vypadal zvnějšku. A tato premisa platí i pro naši dobu. Bůh se dívá na to, kde je naše srdce a jaké je. 1 Samuel 16:1-13 Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit nad Saulem? Já jsem ho přece jako krále nad Izraelem odmítl. Naplň si roh olejem a jdi. Posílám tě k Jišajovi Betlémskému, neboť jsem si jednoho z jeho synů vybral za krále.“ „Jak bych mohl jít?“ namítl Samuel. „Až se to dozví Saul, zabije mě.“ Hospodin mu odpověděl: „Vezmeš s sebou jalovici a řekneš: ‚Přišel jsem obětovat Hospodinu.‘ Jišaje pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu.“ Samuel tedy udělal, jak mu Hospodin řekl. Když přišel do Betléma, stařešinové města se vylekali a vyšli mu naproti s otázkou: „Přinášíš pokoj?“ „Ano, pokoj,“ odpověděl. „Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a přijďte za mnou k oběti.“ Také Jišaje a jeho syny posvětil a pozval je k oběti. Když přišli, uviděl Eliaba a řekl si: „To jistě bude Hospodinův pomazan